Vylepšení budou ale dostupná vždy jen pro toho vojáka, který jako první dosáhne vyšší úrovně v používání zbraně. Čím více tu kterou zbraň totiž používáte, tím dříve ji dostatečně ovládnete na to, abyste na ni mohli aplikovat nějaký (předem získaný) upgrade. V momentě, kdy se do této situace dostanete, budete mít vylepšenou zbraň už navždy k dispozici před začátkem jakéhokoliv levelu. Na druhou stranu, pokud jí na mapě vyhodíte a najdete jinou stejného typu, bude to zase pouze základní model. Gilmore zbraně z Airborne připodobňuje k hrdinům v RPG – musíte se neustále snažit je vylepšovat a zdokonalovat. Samozřejmostí bude pochopitelně i nadále možnost používat zbraně protivníka.
Game Informer také poodkryl plány EA zahrnout do hry plně ovladatelná vozidla, ale žádné další podrobnosti zatím nejsou známy, a tak raději zatím nebudeme popouštět uzdu fantazii. Hra je primárně vyvíjena pro next-gen konzole Xbox 360 a PlayStation 3, ale objeví se i na jejich starších předchůdcích. Ačkoliv ponese všude stejné jméno, obsah by měl být u daných verzí přizpůsoben možnostem konkrétních systémů. To má kromě jiného znamenat třeba to, že ve verzích pro PS2/Xbox budete mít speciální přistávací zóny a hra má být také více orientována na pozemní taktiku (co to bude znamenat v praxi, se ovšem zatím neví). Co se ale naopak ví, je potěšující fakt o zrodu Airborne i pro PC, což potvrdili EA ve své tiskové zprávě. Všechny verze by se měly na světlo světa dostat koncem letošního roku nebo příští zimu.
Sam Fisher odpočívá na zasloužené dovolené po těžkém úkolu dvojitého agenta. Po dvou měsících je ale povolán zpět do služby pro organizaci Third Echelon a nestíhá se divit, co vše se zde změnilo. Staří parťáci se k hlavnímu hrdinovi otáčí zády a všichni ze společnosti se chovají divně. To vyvrcholí po několika splněných úkolech, kdy se Sam stává lovnou zvěří. Bere tedy nohy na ramena a postupně se snaží tuto hádanku rozluštit. Proč se stal natolik nepohodlným, aby ho samotní zaměstnavatelé poslali pod drn? Kdo za celým spiknutím stojí? To jsou otázky, které vás budou po celou dobu hraní provázet a které budete za pomoci různých informací z počítačů a od spřátelených osob řešit. Cesta to ale rozhodně nebude lehká.
Odvážné tvrzení? Inu, dost možná, obzvlášť po tom, co vyšel tak ambiciózní projekt jako Test Drive Unlimited. Forza 2 se jeho otevřenému modelu MMO nesnaží nijak konkurovat, a přesto si mě získala svou propracovaností, důrazem na detaily i novými nápady. Boduje i celkovým přístupem k provázanosti a integraci online hraní do singleplayeru. Microsoft má u některých z nás menší škraloup za některé operační systémy (nebudeme jmenovat, ale při myšlence na čísla 9 a 8 se ještě dnes hráčům rozšíří zornice hrůzou), s Forzou 2 se ale vytáhl, tolik online možností v tak bravurním provedení se jen tak nevidí. Je hezké, že právě Microsoft jde ostatním příkladem v tom, jak využít službu Live skutečně na 100%.
Live jako čtyřproudá dálnice
Je nesmírně příjemné, že díky kompletnímu překladu odpadla ta nepříjemná povinnost překládat všechny herní módy. Takže rovnou k věci. Po kliknutí na možnost hry více hráčů vás jistě na první pohled zaujme položka exhibiční závod. Po vstupu dostanete na výběr možnost rychlého závodu nebo vyhledávání podle kritérií, které bych doporučil, protože rychlý závod vás občas kopne na okruh, kde se jezdí podle extrémních pravidel. Ať už se jedná o pomalé pojízdné popelnice ze šedesátých let nebo firemní prototypy, které zrychlí z nuly na sto dřív než řeknete Hrej, ani jedno není druh zábavy, kvůli kterému je Forza tak skvělá. Výjimkou jsou závody nejrychlejších vozů à la Destruction Derby. Forza 2 má skvěle propracovaný fyzikální model a rozmlátit nablýskané Lamborgini Diablo na cimpr campr se vám určitě nepovede každý den. Problém nastává v situaci, kdy si chce sedm hráčů zajet solidní závod a osmý to hned na začátku otočí do protisměru, šlápne na to a v půlce kola přichystá vedoucímu jezdci nepříjemné překvapení.
Když ve sto čtyřiceti jen jedním kolem líznete trávu vedle silnice, znamená to většinou drsný karambol a při nejlepším „jenom“ ztrátu několika drahocenných sekund. Čelní střet s jiným vozem znamená časovou ztrátu, která se nedá dohnat, a tedy konec závodu.
Vysoké ambice
Pro ambiciózní virtuální řidiče je tu ale především mód kariéry, který je elegantně propojený s kariérou pro jednoho hráče. Vyděláváte tolik potřebné kredity, odemykají se vám partnerství s automobilovými společnostmi apod. Zároveň ale není příliš svazující, takže ve většině online závodů kariéry můžete použít i sadu „defaultních“ vozů pro každou kategorii. Na rozdíl od exhibice v kariéře nemůžete devastovat ostatní vozy, auta vašich protihráčů se totiž chovají jako duchové a v okamžiku potenciální kolize jednoduše zprůhlední.
Posledním módem jsou velké turnaje, které jsou rozděleny do několika kategorií stejně jako automobily. Účastnit se turnajů se samozřejmě vyplatí, nicméně musíte počítat i s větší časovou investicí. Když si zajdete s partou na raid bosse ve World of Warcraft, taky to chvíli trvá.
Přitvrdíme
Jako ve všech online hrách, i ve Forze musíte počítat s tím, že se hraje pěkně zostra. Nemůžete jednoduše spoléhat na hloupou AI, která vás nechá vyhrát, nemůžete počítat s tím, že ostatní budou mít slabší auta a už vůbec nemůžete očekávat ohledy vašich protihráčů. První místo je jen jedno a nikdo vám ho nedá zadarmo. Musíte se připravit na to, že drtivá většina borců na Live má singleplayer proježděný skrz naskrz a auta, která na ně čekají ve virtuálních garážích, by záviděla i Paris Hilton. Určitým ukazatelem schopností a zkušeností je systém True Skill, který všechny řidiče průběžně známkuje. Začínáte s hodnocením 0 – Začátečník. Pokud budete jezdit dost tvrdě, možná nasbíráte celých 40 bodů a stane se z vás Legenda. Moc si ale nefanděte, ultimátní hodnocení čtyřiceti bodů podle současných tabulek k dnešnímu dni docílil jen jediný hráč. Výzva pro vás? Samozřejmě!
Zlepšete si angličtinu
Opravdu úžasná věc na online hraní Forzy 2 je komunita, která se kolem ní vytváří. Pokud máte prázdný friendlist a nevíte, kde sehnat nové přátele, je Forza 2 Live tou pravou studnicí. Komunikace před headset funguje skvěle a pokud jen trochu ovládáte angličtinu, budete už po pár závodech vesele drbat s ostatními řidiči a rozhodně ne jen o autech. Jen varování před anglicky mluvícími mutující teenagery, kterých je obecně celý Live plný. V záplavě zvuků řinoucích se do jejich mikrofonů většinou rozeznáte jen:“....fuck...fucking bitch.........fuck..... asshole....fuck...“.
Autobazar
Poslední pěknou novinkou je Aukční dům, kde můžete dražit své nablýskané miláčky. Původně šlo pravděpodobně jen o místo, kde se střetávala nabídka s poptávkou a handlovala se obyčejná auta. Svým způsobem to tak funguje i dnes a když budete dostatečně dlouho hledat, určitě narazíte na skvělé auto za mrzký peníz. V Aukčním domě se dnes ale prodávají hlavně neskutečně drahé vlastnoručně upravené vozy. A některé vypadají neuvěřitelně, jen se na ně podíváte a jednoduše je musíte mít. A když na ně náhodou nemáte, bude vás to žrát ve dne v noci. Co když si ho někdo koupí dřív, než na něj stačíte vydělat? A co když si na něj konečně vyděláte a někdo vaši nabídku přeplatí? Kdybyste chtěli dražbu svého vysněného auta sledovat non-stop, stačí vám připojení k internetu a webový prohlížeč, k celému Aukčnímu domu máte totiž přístup z oficiálních stránek Forzy 2.
Online u Forzy 2 sám o sobě není důvod pro koupi tohohle skvělého simulátoru. Výborně se ale doplňuje se zbytkem hry a jeho smysl pro detail hru posouvá na mnohem vyšší úroveň. Rozdrtit nejlepší hráče světa s vlastnoručně vytuněným autem nebo sledovat, jak se o vaše umělecké dílo na aukci ostatní hráči perou, je jednoduše k nezaplacení.
Colin McRae Dirt
Stárnoucí rallye nestor o sobě po dlouhé době dává znovu znát. Tentokrát se vypravíme nejen do souboje s časem, ale i do řady dalších různorodých závodů. Proto si nasaďte holínky a vzhůru do bahnitého dobrodružství.
Dirt je prvním dílem známé série, který se premiérově uvádí mimo PC i na next-gen konzole, přičemž nejdříve dorazil na Xbox 360. Tato konzole tak tvoří primární platformu, pro kterou je Dirt nejlépe optimalizován. Poslední hry skotského pilota inklinují spíše k arkádovému projevu než k reálnému rallye, a tak ani nepřekvapí, že Dirt tuto cestu následuje. Codemasters asi nejsou schopni zapracovat na přiblížení k realismu, jako to dokáží např. chlapci z Evolution Studios u své série WRC, a tak všechny své síly tvůrci vrhli na vytvoření snadno přístupných a všeobjímajících závodů pro všechny hráčské kasty.
A nutno říci, že se jim to povedlo, protože na zřetelném arkádovém podnosu servírují mnohapatrový dort půl tuctu různých závodních disciplín, které dohromady spojuje hlavně prach a bahno odlétávající od kol. Středobodem je sice stále klasický souboj s časomírou v rallye erzetách, ale stejné housle hrají i další disciplíny, jež zdejší závodění příjemně zpestřují. Do samostatné kolonky se přesunuly oblíbené super speciálky, kdy mezi sebou soupeří vždy dvojice vozidel. Rallyecross, v němž spolu najednou jezdí vozy jak na asfaltu, tak na šotolině, je známý zejména z Evropy, ale ze zámoří přicházejí prašné podniky speciálních bugin a pickupů, kterých startuje až deset naráz.
Poloviční počet soupeřů na trati potkáte v dálkových maratonech ve stylu rallye Paříž-Dakar a třešničkou na dortu jsou i americké závody do vrchu. Nabídka je to určitě zajímavá, protože uspokojí jak vyznavače časovek, tak i závodů s hromadným startem. Díky takto širokému záběru se dá přimhouřit oko nad jízdním modelem vozů, který je zejména v původních rallye erzetách velmi zrádný a dost dlouhou chvíli si na něj musíte zvykat. A je celkem jedno, jestli má vůz náhon jedné, nebo obou náprav. Auta se na poměrně úzkých tratích často smýkají, až moc citlivě reagují na natočení předních kol a z držení přímé stopy si moc nedělají.
Je to klasický Colin
Jízdní vlastnosti kritizované v minulých dílech ani tentokrát o moc lépe nepůsobí, ale je to naštěstí nejvíce zřetelné jen v časovkách. Fatálně však funguje brzda, která zastaví každé auto z vyšší rychlosti doslova na pětníku, což má za následek mnohdy zbytečné časové ztráty. U hromadných závodů nejsou jízdní vlastnosti díky větší šířce tratí tolik záludné. Nicméně po jistém cviku se na to dá zvyknout, v tomto ohledu je to zkrátka starý dobrý Colin. Vozový park je díky širokému rozpětí závodů velmi různorodý a nabízí prakticky vždy reálné licencované vozy. Od rallye speciálů současnosti i nedávné minulosti, zde usednete i do speciálních vozítek pro závody do vrchu, bugin a pickupů, terénních vozů pro dálkové soutěže a dokonce i do tahačů a kamionů. Škoda jen, že chybí Tatra Karla Lopraise. Přece jenom Kamaz na Dakaru nemá takové jméno jako naše nejstarší automobilka.
Jinak si ale není vůbec na co ztěžovat. Jezdí se tu s Lancery, Imprezami, Corsami, Freightlinery a mnoha dalšími, přičemž nechybí ani klasické závodní automobily, včetně skupiny B. Dohromady tvoří pěkných 46 strojů, přičemž jediný způsob jak se dostat k dalším, je nákup za peníze vydělané v kariéře, o které se zmíním dále. Za úplatu se nabízejí i různé povrchové úpravy (skiny) karoserií, jenž vycházejí také z reálných polepek závodních týmů z celého osvěta. Nejdražší jsou samozřejmě známá zbarvení z mistrovství světa WRC a z dalších prestižních podniků. U každého vozu si tak vždy před závodem můžete volně vybrat jeho vnější design, ovšem vlastní polep vytvořit nelze.
Tuning je znát
Hodně velkoryse je pojato nastavování vozů. Na několika kartách si navolíte mnoho parametrů, včetně kompletní geometrie náprav, dimenzování brzdových kotoučů i třmenů, stabilizátorů, tlumící a pružící soustavy, atd. Všechny prvky jsou vždy vysvětleny a také „okecány“ zámořským rallye mistrem Travisem Pastranou, který ale v našich končinách za celebritu považován rozhodně není. Mohu také potvrdit znatelný účinek tohoto ladění. V super speciálce jsem stále prohrával na nejtěžší obtížnost s mým soupeřem zhruba o tři až šest desetin a dále už jsem se nedokázal zlepšovat. Pošteloval jsem přítlak, brzdy, pérování a hlavně převodovku, načež jsem okamžitě vyhrál s náskokem dvou desetin! Kovaní piloti zřejmě vyhrají všechny závody i bez nutného zásahu do útrob vozů, ale vhodné nastavení k lepším časům rozhodně přispěje. Vítám i možnost okamžitého restartu závodu.
Úctyhodná a hlavně opravdu královsky rozmanitá je nabídka tratí, přičemž lokace buď věrně kopírují reálné tratě (hromadné závody), nebo alespoň vycházejí ze skutečných prostředí, kde se jezdí např. národní rallye šampionáty. Klasické rallye podniky jsou situovány do Německa, Španělska, Itálie, Japonska, Austrálie a Anglie, ale nejedná se o skutečné tratě známé z WRC. O něco lépe jsou na tom již uzavřené okruhy pro hromadné závody, které odpovídají skutečným lokacím, kde se ostatně stejné podniky jezdí. Dobrým příkladem je Pikes Peak, jakožto jeden z nejprestižnější závodů do vrchu, který je zde také přítomen.
Nabídku herních režimů začínají zažité položky jako time trial, jediný závod a nebo jeden celý podnik. Jestliže preferujete klasické rallye, jistě zvolíte zajetí kompletního šampionátu, který je rozdělen na národní, evropskou, mezinárodní a globální část. Tomuto roztřídění pak odpovídá nasazení zemí a podniků do mistrovství. Poslední dva šampionáty jsou ze začátku uzamčené a zpřístupní se až zajetím evropské divize. Naprostá svoboda panuje u výběru vozů , protože jste omezeni jen stavem vaší garáže. Jinak si můžete vybrat od současných dvoukolek, přes čtyřkolky, až po klasické „veterány“. Potěší i volba počtu erzet v jednom podniku.
Pyramida závodní nirvány
Hlavním a nejtrvanlivějším dějištěm zdejšího bahnitého divadla je kariéra, která spočívá v jedenáctipatrové pyramidě mixu všech typů závodů, přičemž výše šplháte výhradně skrze dobře odjeté podniky. Prvních šest míst přidá něco bodového přídělu a právě jeho určitá výše vždy odemkne další várku závodů, potažmo následující patro pyramidy. Podniků je odemčeno vždy více, takže si můžete vybírat, co zrovna chcete jet. Všechny druhy závodů jak proti času, tak i proti dalším soupeřům na trati, se stále střídají a tak je zdejší závodění opravdu velmi pestré.
Své k tomu má co říci i znamenitý systém obtížností, který sice nedovoluje ručně nastavit např. míru deformace a účinků havárií, ale skrze pět úrovní si tu svoji laťku najde úplně každý. Zatímco v nejlehčí volbě se auto prakticky nedá zcela zničit, drobně se deformuje a protivníci jezdí šnečím tempem, v profesionální třídě se vozy parádně demolují, v okamžiku, např. po najetí kolem do překážky, je vozidlo nepojízdné a soupeři jezdí lépe než Loeb s Grönholmem dohromady. Jelikož si obtížnost volíte před každým závodem, perfektně tak pilujete svoji jízdu s každým překonaným stupínkem, když jeden a týž závod postupně absolvujete od lehkých až po těžší nastavení. Stále tak posouváte své limity a ještě vyděláváte peníze, protože za stupně vítězů z obtížnějších tříd obdržíte znatelně větší pakl šustivých penízků, tudíž se rychleji dostanete na kobylku dalším vozům.
S více hráči se moc nepočítá
Koncept, který takto míchá šest typů závodů, pyramidový postup a ještě volný výběr z pěti obtížností, je výborně motivující a troufám si tvrdit, že nic zábavnějšího ve světě virtuálního rallye doposud nikdo nevymyslel. Bohužel to vůbec neplatí o odfláklém multiplayeru, jenž obsahuje pouze rallye erzety a vrchařské jízdy proti času ostatních hráčů. Sice se takto může sejít v jedné seanci až 100 jezdců, ale je obrovská škoda, že není možné jezdit tváří v tvář hromadné závody, protože takový ralleycross s živými protivníky by byl totální masakr, který by si nic nezadal s adrenalinovými jízdami v Motorstormu. Takhle jezdíte vždy sami a porovnáváte jen svůj čas s ostatními.
Navíc nelze v rámci multiplayeru prakticky nic nastavit, jen se vždy připojíte jako čekatel do náhodně vybraného závodu. Co a s čím se pojede, volí připojení hráči svým hlasováním, přičemž se hra pak sama spustí. Ani žádné jízdy proti ghost carům ostatních hráčů zde nejsou, pouze online žebříčky. Nicméně ty neberou v potaz použité auto, takže jejich vypovídací hodnota není veliká. Zcela vypuštěn byl offline multiplayer, takže si na jedné obrazovce nezajezdíte ani po sobě, jako to nabízejí dřívější díly.
Pěkné, ale přesvětlené
Vynikající je ale grafika tratí a hlavně vozidel. Zvláště extrémně detailní auta s výbornými deformacemi a parádním špiněním nikde jinde nevypadají tak skvěle. Odlesky, odlétávající prach a bláto, jemné nuance povrchu jako spony na kapotě, i fantastický kokpit a solidně zničitelné objekty u silnice, zaslouží absolutorium. Lepší ztvárnění interiéru asi také jinde těžko uvidíte. Animovaná palubka, viditelné ruce pilota i patrné dírkování jeho rukavic potěší, stejně jako živá posádka, ale pochvalu před nastoupenou jednotkou celé konkurence zaslouží jednak velmi vhodně zvolená šestice kamer, kde nechybí žádné zažité pohledy, ale hlavně rovnou dva náhledy z interiéru. Jeden je situován ihned za čelní sklo a druhý více dozadu z pohledu řidičových očí, včetně manuálního rozhlížení po kabině. Dokonce se místo zpětného pohledu kamera nasměruje tak, jakoby pilot nakoukl do vnitřního zpětného zrcátka! I díky absenci tak často používaného zatemnění čelního okna a velkému výřezu mezi A sloupky, je řízení z kokpitu naprosto znamenité. Škoda jen takových opomenutí, jako jsou výfuky kamionů zcela bez kouře, drobně cukajícího frameratu a zbytečného „přebloorování“ a přesvícení textur, takže přerušovaná čára na silnici připomíná spíše zářivku.
Zvuky se ale již tolik nepovedly. Není to sice pravidlem, ale často auta spíše luxují, což opět platí hlavně pro těžší stroje, jejichž zvuk motoru realitě absolutně neodpovídá. Ještě nesmím opomenout zdůraznit zajímavý styl herních nabídek ve 3D, s možností natáčení pravým analogem, podrobný výpis statistik při loadingu a nebo konečně zcela svobodné!!! namapování tlačítek na ovladač. Nový Colin sice nebude asi nejpovedenějším dílem celé série, ale koruna nejpřístupnějšího a nejzábavnějšího dějství mu náleží zcela po právu.
